Ogoni – Nigerie
OGONI
Kmen Ogoni (Ogonis) žije na východ od delty Nigeru, v úrodné oblasti bohaté na ropné zdroje a proto je i tento národ znám v masivním boji proti ropné společnosti Shell Oil (1950). Žijí v deltě Nigeru více jak 500 let v uzavřených komunitách a to v jedné z nejlidnatějších oblastí Afriky.
Skutečný původ lidí Ogoni není příliš známý. Jedna teorie tvrdí, že migrovali do této oblasti přes řeku Imo. Druhá teorie spočívá v tom, že Ogoni připluli na člunech z Ghany a usadili se v jižní části oblasti. Zastánci této verze poukazují na název, kterým se většina Ogonských národů nazývá Khana jako ukazatel ghanského původu Ogonů.
Ogoniland se skládá ze šesti království: Babbe, Eleme, Gokana, Ken-Khana, Nyo-Khana a Tai. V Ogonilandu se mluví čtyřmi hlavními jazyky, které, ačkoli jsou příbuzné, jsou vzájemně nesrozumitelné.
Navzdory úsilí křesťanských misionářů si zachovali zásadní regionálně rozmanité tradiční obřady v maskách, které jsou hluboce zakořeněny v jejich vlastní tradici a částečně i převzatých od sousedních etnických skupin, jako je Ibibio nebo Ijo. I přes zavedení křesťanství je stále patrných mnoho aspektů domorodé ogonské kultury a náboženství. Země, na které žijí, a řeky, které je obklopují, jsou pro obyvatele Ogoni velmi důležité. Půda a řeky poskytují nejen dostatek jídla, ale také se o nich věří, že oni jsou Bohem a jako takoví jsou uctíváni. To vysvětluje, proč mají Ogoni tolik potíží se zhoršováním životního prostředí v důsledku znečištění ropou a boji s ropnými společnostmi.
Ogonští lidé věří, že duše každého člověka má schopnost opustit svou lidskou podobu a vstoupit do podoby zvířete, přičemž získá podobu tohoto zvířete. Tyto vlastnosti ukazují, že příroda je pro obyvatele Ogoni životně důležitá.
Období obchodu s otroky přežili v relativní izolaci a neztratili žádného ze svých členů kmene kvůli zotročení. I když v období, kdy právě v deltě Nigeru docházelo k četným obchodům ‘s černou kůží’, jejich přirozenou povahou bylo velké uznání pro statečné a kurážné muže a ženy, kteří si užívali velkých výhod monarchie. Proto žádný muž ani žena nebyli nikdy považováni za otroka.
Poté, co Nigérie byla v roce 1885 kolonizována, národ se začal vybavovat novými zbraněmi a války se dostaly na každodenní program. Lid Ogoni nebyl dostatečně silný, a když dorazili i britští vojáci, velký odpor propukl v boj. Ogoni byli nakonec porobeni až v roce 1914. Britové respektovali jen tři velké nérody v Nigerii – Fulani, Yoruba a Igbo. Ostatní, více jak 250 dalších menších byly zařazeni na nejspodnější část sociálního žebříčku.
Taneční masky Ogoni slouží široké škále funkcí, které se v závislosti na regionu mohou rozšířit od čisté zábavy k účasti na pohřebních obřadech a dožínkách až k provedení soudních rozsudků. U příležitosti rituálů spojených s úrodou se právě s maskami divokých zvířat tančí složité akrobatické kreace.
Hodně masek Ogoni je známých pohyblivou spodní čelistí, aby při tanci působila, že otvírá ústa a mluví. Masky mají mnohdy i patnáct zubů (dřevěné kolíky) a pohyblivá spodní čelist je připevněna pomocí šňůr z přírodních vláken. Tyto masky se používali při rituálu zasvěcení dívek do dospělosti.
Masce s tváří podobnou ptákovi a se zobákem se říká Elu a tančí v nich mladí členové tajných mužských společností. Přehánění prvků, jako jsou oči, nos a ústa, odráží sílu a agresivitu související s mužskou postavou. Někdy můžeme na masce vidět špičatý nos, přehnané uši a spíše evropské rysy, kterými chtěli místní řezbáři poukázat na Evropana – bělocha.
Mnoho masek se nemusí nutně nosit na obličeji, ale jsou připevněny na dřevěnou konstrukci nesenou na hlavě, což zvyšuje dramatický efekt masky, která se při tanci vznáší vysoko nad zemí.