Kulango – Pobřeží slonoviny
KULANGO – (KOULANGO, PAKALA)
Kulango zabírá region na severozápadě Pobřeží slonoviny, který hraničí s Burkinou Faso (na severu) a Ghanou (na východě). Žijí ve vesnicích, kde je rodinný majetek nastaven podle rodové linie a původu. Starší řídí komunitní život založený na zemědělském kalendáři. V minulosti, od sedmnáctého století až do invazí kmene Mandinga, fungovalo království v dobrém i v horším díky knížecím rodinám krále Kulango, který měl svou působnost v Bouně. Po dobytí kmene Mandinga byla moc monarchie výrazně snížena, až skončila pod správou francouzské kolonie. I velké migrace kmenů Akan (17. století) a Lobi (19. století), přicházející z východu a severu, také destabilizovaly kulturní jednotu Kulango.
Celkově vzato kmen Kulango utrpěl mnoho porážek a dostal i tu nejpalčivější ránu od evropských kolonizátorů. Povstal ale z popela a znovu vybudoval silnou komunitu. Lid opět nabral sil – možná právě proto, že se nebál své minulosti a že na ni nikdy nezapomněli.
Z kdysi úrodné oblasti země Kulango se stala téměř neprostupná džungle a kmen migruje na jih a hledá novou zemědělskou půdu. Když muž najde úrodnou půdu, které si přeje obdělávat, usadí se a pracuje, dokud nevydělá dost peněz na vybudování domu pro svou rodinu, která se k němu poté připojí. Někteří z Kulanga se přestěhovali do měst a našli si placená místa jako mechanici, taxikáři nebo úředníci.
Každá vesnice Kulango se skládá z několika malých osad a ty jsou vytvořeny z několika hliněných chatrčí s kuželovitými střechami z palmových listů nebo došky. Chaty jsou seskupeny kolem středového dvora, který slouží jako místo setkání. Každá osada se skládá z několika početných rodin, z nichž každá je vlastní ekonomickou jednotkou. Muž – hlava každé rozšířené rodiny je zodpovědná za přinášení obětí duchům předků. Veškeré spory a záležitosti komunity řeší vesničané a náčelník.
Většina dívek z Kulanga je zasnoubená již když jsou docela mladé. Sňatky uzavírá buď otec dívky, nebo hlava širší rodiny. Jakmile si jí její vezme za ženu, jeho nevěsta se k němu může buď připojit, nebo zůstat v domě jejího otce. Pokud zůstane se svým otcem, žijí s ní její dcery a její synové se k otci připojí, až když budou moci chodit a mluvit.
V průběhu staletí přicházeli muslimští obchodníci kmene Dyula do oblasti Kulango se záměrem přeměnit místní obyvatele na islám. Kulangové však vzdorovali a dnes je pouze asi 6% muslimů. Většina (90%) nadále praktikuje svá tradiční etnická náboženství. Věří v nejvyššího boha, který není uctíván, ale je oslovován ve spojení s ‚matkou zemí‘. Bůh Země, Tano, je bohem celého kmene. Pro Tana je připravena svatyně a na jeho počest se koná každoroční festival. Během katastrof nebo těžkých časů se Kulango modlí k duchům svých předků a obětují mačkané sladké brambory – batáty. Předpokládá se, že duchové obývají určitá divoká zvířata a i různé síly přírody: hromy, blesky, vodu atd.
Kulango oslavuje mnoho festivalů, například každoroční festival jam. Toto je doba, kdy si rodiče a děti vyměňují dárky a sní kaši a polévku. Existuje také festival mrtvých, na kterém jsou bohové a předkové žádáni o vedení a prosperitu. Tance a zpěv jsou součástí obou festivalů.
Sochy Kulango je vzácné a jsou silně ovlivněny uměním kmene Lobi.