Dogon – Mali, Burkina Faso
DOGON – (DOGO, DOGOM, HABBE, HABE, KADO, KADDO, KIBISI, TOMBO)
Zpočátku lovci, nyní na svých malých polích pěstují proso, čirok, pšenici a cibuli. Proso je uloženo ve vysokých čtyřúhelníkových sýpkách, kolem nichž staví své domy. Kvůli obtížnému přístupu k těmto regionům a vyprahlému podnebí byli Dogoni izolovaní, a proto si dokázali uchovat své starodávné náboženské zvyky a způsoby výroby potřebných nástrojů, svých řezbářských prací.
Dogonské sociální a náboženské organizace jsou úzce propojeny a z toho vznikly hlavní kulty, které vysvětlují bohatství a rozmanitost dogonské kultury a samotného umění.
Rody jsou rozděleny do linií, pod dohledem patriarchy, strážce rodové svatyně klanu a oddaného zvířecímu kultu. Kromě tohoto hierarchického systému pokrevního příbuzenství jsou mužským a ženským sdružením svěřena zasvěcení, která probíhají podle věkových skupin, což odpovídá skupinám nově obřezaných chlapců nebo dívek. Dogonové věří, že tyto operace odstraňují ženský prvek z mužů a naopak. Obřízka tak vytváří zcela mužskou nebo ženskou osobu připravenou převzít roli dospělého.
Členové určité věkové skupiny si navzájem ‚dluží‘ pomoc až do dne, kdy zemřou. Zasvěcování chlapců začíná po jejich obřízce a mladí chlapci se naučí své místo jako člověka v přírodě, společnosti a vesmíru. V Dogonském panteonu se Amma objevuje jako původní tvůrce všech sil vesmíru a jeho potomka Lebe, boha znovuzrození rostlin. První předkové Dogonů, zvaní Nommo, byli bisexuální vodní bohové. Byli vytvořeni v nebi bohem stvořitele Ammy a sestoupily z nebe na Zemi v arše. Nommo založili osm Dogonských linií a svým lidským potomkům představili tkaní, kovářství a zemědělství.
Pro tyto různé kulty je hogon knězem i politickým náčelníkem vesnice. Má na starosti také kult labu, mytického hada. S pomocí kováře předsedá obřadům a proto kováři a řezbáři tvoří samostatnou kastu a předávají své povolání dědictvím s otce na syna. Mohou se oženit pouze v rámci své vlastní kasty, kdy ženy mají na starosti výrobu keramiky.
Dogonské sochy
Dogonské umění je nesmírně všestranné, i když na sochách jsou patrné společné stylistické charakteristiky – například tendence ke stylizaci. Jejich umění se zabývá mýty, jejichž komplexní soubor reguluje život jednotlivce. Sochy jsou zachovány na nesčetných místech uctívání, osobních nebo rodinných oltářích, oltářích pro déšť, oltářích na ochranu lovců a obchodu. Jako obecná charakteristika Dogonských soch by se dalo říci, že vykreslují lidské tělo zjednodušeným způsobem a omezují umění na jeho podstatu. Některé jsou extrémně protáhlé s důrazem na geometrické tvary.
Čtyři páry soch Nommo – mýtických předků zrozených od boha Ammy zdobí stoličky, taburety, sloupy nebo domky pro schůze mužů, zámky dveří a dveře sýpek.
Prvotní pár je představován sedící na stoličce, jejíž základna zobrazuje Zemi, zatímco horní povrch představuje oblohu. Sedící ženské postavy s rukama na břiše jsou spojeny s kultem plodnosti a ztělesňují prvního předka, který zemřel při porodu – takové předměty slouží k obětinám jídla a samotné oběti žen, které čekají dítě. Klečící sochy ochranných duchů jsou umístěny na hlavu mrtvých, aby absorbovaly jejich duchovní sílu a byly jejich prostředníky se světem mrtvých, do kterého doprovázejí zemřelého, než budou znovu umístěni na svatyně předků. Jezdci jsou pozůstatky skutečnosti, že podle mýtu byl kůň prvním zvířetem na Zemi.
Dogonské sochy slouží jako fyzické médium v zasvěcení a jako vysvětlení světa. Slouží k předání porozumění zasvěceným, kteří rozluští sochu podle úrovně svých znalostí. Vyřezávané zvířecí postavy, jako jsou psi a pštrosi, jsou umístěny na vesnických základových oltářích na památku obětovaných zvířat, zatímco dveře sýpky, stoličky a sloupy domů jsou také zdobeny postavami a symboly.
Dogonské dveře, okenice a západky
V Dogonské mytologii byl svět jako sýpka, která obsahovala různé části (přihrádky nebo spíše úseky) pro různá semena, která Bůh dal lidstvu. Původní sýpka sestoupila z nebe na duhu, narazila na zem a rozptýlila lidské bytosti, zvířata a zeleninu. Cik-cak vzor na dveřích představuje cestu, kterou následoval Stvořitel, když přecházel z východu na západ a ze severu na jih během formování světa. Obilí je pro ně tak vzácné, že ikonografie na dveřích je má chránit.
Dřevěné dveře vyrobené kmenem Dogonů z afrického Mali chránily vchod skladiště obilí rodiny – rodinné sýpky. Často byly doplněné podrobnými řezbami pravěkých bytostí, předků, vodních ptáků, krokodýlů, leopardů, vodních buvolů a pavučin. Mnohdy i starými legendami, jako je zobrazení na našem artefaktu – ‚Walking Cobra – Chodící kobra‘. Zobrazuje pravděpodobně levharta a ženy s obnaženými prsy včetně tradiční dogonské ženy. Legendy a příběhy měli symbolicky sloužit k ochraně tím, že je tato část nedotknutelná.
Mnohé dveře byly velmi prosté a jednoduché. Zatímco jiné, jejichž obrazové reliéfy byly poměrně složité, se staly jedinečnou formou abstraktního umění, které významně představovalo bohatství a prosperitu Dogonů, což přispělo k individuálnímu společenskému postavení domácnosti v kmeni. Jednoduše – čím vyšší postavení ve vesnici, tím grandióznější design dveří sýpky.
Každé dveře vyrobené z místního tvrdého dřeva byly opatřeny jednoduchým západkovým zámkovým mechanismem.
Dogonské masky
Existuje téměř osmdesát stylů masek, ale jejich základní charakteristikou je velká smělost v používání geometrických tvarů, nezávisle na různých zvířatech, která mají představovat. Struktura velkého počtu masek je založena na souhře svislých a vodorovných čar a tvarů.
Další velká skupina masek má trojúhelníkové, kuželovité tvary.
Všechny masky mají velké geometrické oči a stylizované rysy.
Navazují svými ceremoniemi na starodávnou tradici, která připomíná původ smrti. Podle jejich mýtů přišla na svět smrt v důsledku přestupků pravěkého člověka proti božskému řádu. Dama je vzpomínkových obřadem konající se za účelem doprovodu mrtvých do říše předků a obnovení pořádku ve vesmíru. Takové vystoupení maskovaných účastníků má až na 400 tanečníků a účast na těchto ceremoniích je považováno za naprosto nezbytné.
Masky se také objevují během obřadů baga – bundo prováděných malým počtem maskovaných osob před pohřbením mužského člena – Dogona.
Jiné evokují podobu zvířat spojenou s jejich mytologií, přesto jejich význam chápou pouze nejvýše postavení členové kultu, jejichž úlohou je vysvětlit podmanivému publiku význam každé masky.
Maska Kanaga, Sirige a rituál Dama
Některé masky by se daly označit jako avantgardní nebo spíše atypické, oproti ‚tradičním‘ maskám jiných kmenů. Jako například maska Kanaga s pravidelnými pravoúhelnými dřevěnými nástavbami se nosila na pohřebním obřadu zvaném Dama, aby zajistila bezpečný průchod zesnulého do duchovního světa předků. Masku charakterizuje dřevěná nástavba ve formě dvojitě zamřížované kříže s krátkými svislými prvky, o nichž se předpokládá, že představují ptáka nebo jako symbol boha.
Pokud zesnulý zastával důležité společenské nebo náboženské postavení nebo se účastnil oslav šedesátých narozenin Sigui buď ve své vlastní vesnici, nebo v sousední, pak po ‚prvním pohřbu‘ rodina nashromáždí zboží, které může být směněno, aby tak mohl být uspořádán tanec.
Tato rituální příprava na ‚odchod duše zesnulého‘ je považována za nebezpečnou jak pro samotného zesnulého, jeho rodinu a potažmo i celou vesnici. V celém procesu je spousta tabu, kdy například po vesnici se toulá duše bez domova, straší na různých místech, která kdysi zesnulý navštěvoval.
Obřadem Dama, kromě zvyšování tabu, je také ovládnutí tajné síly, která vyzařuje ze zesnulého, a nasměrovat ji skrze médium masek na posvátná místa, kde by měly nebezpečné síly zůstat.
Na konci Dama rituálů bude již zesnulý patřit mezi předky. Skrze předky bude slovo Ammy – stvořitele, znovu předáno v celé své životní síle lidstvu a pole budou mít úrodu, ženy budou rodit děti a dobytek zabřezne.
Tato obnova řádu, který byl narušen smrtí, zahrnuje širokou škálu symbolických praktik, jako nasazení masek, zpívání písní, hraní hudby, hojná konzumace jídla a jáhlového piva. Někdy může Dama trvat až šest dní.
Začátek příprav Dama je ohlašován zvukem hudebního nástroje Rhombe (velmi obdobný nástroj jako v Austrálii – Bullroarer) ve tvaru oválu a jde v podstatě o obroušenou desku, která se uvázaná na provazu točí dokola jedním ze zasvěcenců. Bzučivý zvuk tohoto nástroje je považován za hlas úplně prvního předka.
Nastupují obřezaní členové Awa – společnost masek – přemalovávají staré masky nebo znovu vyřezávají nové masky, které budou nosit. Kapuce a krátké sukně ke kostýmům jsou vyrobeny z kůry. Ty jsou splétané a barvené na černo, červeně nebo žlutě. Lasturky zavinutců a různé jiné ozdoby jsou upevněny na kapucích a náprsenkách.
Když se masky vynoří z tajných míst, kde byly vyrobeny, je ohlášen jejich příchod do vesnice. Ženy a děti se ukrývají ve svých chatrčích. Muži jsou herci v kosmickém divadle, s cílem znovu vytvořit stvoření světa, lidí, rostlinných a živočišných druhů a hvězd. Co se děje, je, že toto období nebezpečí a nepořádku, které způsobily smrt, jsou nyní ukončeny evokací základních momentů stvoření vesmíru. Publikum, nadšené, ale velmi vážné, s velkou pozorností sleduje vývoj různých fází rituálu.
U duchovního náčelníka nebo ve vesnici je významné místo, kde se konají tyto posvátné tance a zde se shromažďuje obrovské množství masek. Z nich nejpočetnější a nejsymboličtější jsou masky kanaga a sirige.
Kanaga je zakončena krátkou tyčí, ke které jsou kolmo připevněny dvě paralelní čepele. Na jejich koncích jsou umístěny dvě malé ploché desky, připomínající něco jako dvojité kříže. Často používaná barva je červená nebo žlutá.
Pro nezasvěcené tato maska znázorňuje ptáka roztahujícího křídla. Pro ty, kteří dosáhli poznání prostřednictvím zasvěcení, je to symbol člověka či osa světa, směřující k zemi i nebi. Jiný výklad spojuje kanagu s vodním hmyzem, který při narození svět vložil do půdy první semeno, ze kterého vzešla všechna ostatní semena a všechny lidské rasy. Plochý tvar masky kanaga symbolizuje pád prvního výtržníka – Ogy – bledé lišky.
Tanečník rychlým pohybem horní části těla a v předklonu je maskou blízko země a dělá krouživé pohyby, čímž vyvolává vnitřní vibraci, která oživuje hmotu vytvořenou pro Ammu.
Sirige maska má pravoúhlé čelo členěné svislým hřebenem se dvěma prohlubněmi. Je zakončena velkou nástavbou, která může mít až pět (!) metrů. Tato nástavba je střídavě malovaná a děrovaná a vykazuje vzory rovnoběžných čar a protilehlých trojúhelníků. Sirige znamená něco jako ‚patrový dům‘, což může být vykládáno různými způsoby.
Existují různé fáze stvoření, stupně oddělující Zemi od nebe či nástavba svými pravidelnými vzory poukazuje na lidskou genetickou sekvenci, linie rodu, kdy význam ‚rodinný dům‘ představuje obrovskou lidskou rodinu.
Tanečník ohýbá své tělo dozadu a dopředu a konec nástavby se dotýká země, a tak označí hranice horizontu a světové strany. Když se zvedá, vytváří s maskou vířivé horizontální pohyby, které naznačují vývoj Slunce kolem Země, podobně jako vesmír vznikl rotací božské osy.
Kanaga a sirige jsou následovány maskami, které jsou pro nezasvěcené známější, protože jsou vyrobeny v souladu s méně abstraktními pojmy. Tyto masky evokují chování některých zvířat, která straší v této části buše či okolo delty řeky Niger.
Patří mezi ně mimo jiné antilopy, zajíci, lvi a opice. Jiné masky napodobují chování různých společenských postav Dogonů. Například maska ‚starého muže‘, mladá dívka s tváří vyrobenou ze mušliček zavinutců a plodů baobabu. Dále je zde ‚rituální zloděj‘ a masky různých kast jako jako kovář, obuvník a tak dále.
V této obrovské maškarádě jsou zastoupeni i cizinci. Je tam maska ‚Peula – žena‘, vyznačující se pokrývkou hlavy, která je pro tuto etnickou skupinu vlastní. Maska ‚Bamanské ženy‘ a další. Někdy je dokonce maska ‚Missus‘ neboli bílá žena. Jsou zde i masky doktora a etnografa.