Bamum – Kamerun
BAMUM – (BAMOUN, BANUN, MOM, MUM, MUN)
Severní část Kamerunu byla islamizována a skládá se ze tří etnických skupin, které mají společné předky. Na jihozápadních náhorních plošinách je národ Bamileke v komunitách, Bamenda-Tikar na severu a nakonec Bamum na severozápadě.
Umělecká produkce lidí žijících v travních porostech Kamerunu je úzce spojena s královskými a společenskými obřady. Král používá velké postavy, trůny a prestižní vymoženosti k prosazení své moci.
Pastviny a louky byly rozděleny do devadesáti království ovládaných králem – fonem. V minulosti se věřilo, že je obdařen nadpřirozenými schopnostmi, které mu umožnily proměnit se ve zvíře – slona, levharta nebo buvola. Zajišťoval ochranu svého lidu a zaručil úrodnost polí a plodnost žen. Fon (král) byl jmenován jeho předchůdcem, který si jej vybral ze svých přímých dědiců, s výjimkou nejstaršího. Cílem uměleckého předmětu – sochy bylo připomenout a oslavit královské předky.
Navzdory etnickým a stylistickým variacím v oblasti pastvin byly vyrobeny podobné typy masek. Všichni mladí chlapci patří do sdružení založených na věkových kategoriích a zaměřují se na vojenské a technické učení. Různé společnosti také měly své masky; některé z nich byly podle tradice vytvořeny a vysvěceny samotnými předky, jiné vzbuzovaly velký strach, Masky byly zdobené korálky, mědí a mušlemi. Většina království používala buvolí, jelení, sloní, ptačí masky a masky představující mužské a ženské lidské hlavy. Obvykle se nosí během státních obřadů, jako je pohřeb významného hodnostáře, nebo během každoročních slavností. Během těchto obřadů nosí přední tanečnice masku n’kang, která je vybavena falešnými vousy. Při tanci, za maskou n’kang následují další masky představující ženu, muže nebo zvíře. Buvolí a sloní masky představovali sílu. Pavoučí maska inteligenci. Žel většina významů je nyní ztracena.
Společenský život byl zaměřen na dobývání okolních království a do sousedních zemí se podnikaly velké nájezdy: z toho pramení mytologie válečníka a hojnost hmotných symbolů síly.
Pozoruhodné jsou i sloní hlavy odlité z bronzu. Ve sbírkách se také objevují taneční masky ve formě protáhlé hlavy a vysokého krku.
Dřevo použité pro masky není vždy úplně vydlabané, protože maska nezakrývá obličej nositele, ale spíše ukončuje jakousi bambusovou klec obklopenou všívaným límcem z palmových vláken, který zakrývá hlavu.
V naší sbírce je tradiční buben – Yamoussoukro. Misionář Paul Gebauer sledoval bubeníky při používání a napsal: „Bubnů je mnoho variant. Jsou obří, úzkého tvaru, takzvané mluvící bubny vydávají napodobeniny mužských a i ženských hlasů či přenášejí zvuky lesních tvorů. Existují velké signální bubny umístěné vodorovně nebo svisle, které určují pohyby tanečníků. Duté kmeny s hlavami pokrytými kůží se ovládají svisle, menší se drží mezi koleny. Všichni jsou skvěle sladěni.“ (Gebauer 1979, Art of Cameroon).