Bakongo – Kongo, D.R. Kongo, Angola
BAKONGO – (BASHIKONGO, KAKONGO, MWISIKONGO, MUKONGO)
Kmen Bakongo (taky Kongo, Bashikongo, Kakongo ale i Mwisikongo, Bakongo či lokálně Mukongo) je velký národ křižující tři země – Demokratická republika Kongo, Angola a Republika Kongo – zabírá region v ústí řeky Kongo. Kmen demonstruje extrémní složitost svých tradic při velkých příležitostech, jako je jmenování náčelníka nebo na pohřbech. Kongo panteon byl malý: jeden všemocný bůh, který dal léčivou sílu králi a hlavám kultů.
Obyvatelé Konga byli mezi prvními subsaharskými Afričany, kteří uvítali portugalské obchodníky v roce 1483 a konvertovali ke katolicismu na konci 15. století. Byli mezi prvními, kdo protestovali proti otroctví v dopisech portugalskému králi v letech 1510 a 1520, ale poté podlehli požadavkům dodání dalších otroků Portugalcům, a to až do 16. století. Obyvatelé Konga byli v 17. a 18. století součástí hlavních otrokářských nájezdů, zajetí a vývozu obchodu s africkými otroky do evropských koloniálních mocností. Nájezdy, koloniální války a bitva o Afriku v 19. století rozdělily obyvatele Konga na portugalskou, belgickou a francouzskou část. Na počátku 20. století se staly jednou z nejaktivnějších etnických skupin v úsilí o dekolonizaci Afriky a pomohly osvobodit tři národy od samosprávy. Nyní zastávají vlivné pozice v politice, správě a obchodních operacích ve třech zemích, ve kterých se nejvíce nacházejí.
Se vší pravděpodobností typ masky se ‚skleněnýma očima‘ sloužil samotnému šamanovi. Je vyřezávaný z jednoho kusu dřeva má ochrannou funkci proti čarodějnicím a škodlivým čarodějům. V tomto případě barva pigmentu tyto schopnosti ještě zvyšuje.
Slavné jsou kamenné pohřební sochy, velmi často zobrazující náčelníka se zkříženýma nohama v polosedě. Některé z těchto soch byly umístěny na hrobky, aby pomohly duchům mrtvých vstoupit do světa zemřelých. Dřevěné sochy představují královské manželky, lovce, hudebníky a léčitele.
Jejich postoje se liší: někdy klečí v úctě, hlava je ohnutá mírně dozadu; ženy mohou být zobrazeny sedící s dítětem, které drží za krk nebo které kojí. Tváře jsou kulaté, obličej, pečlivě vykreslený, realistický. Patina je hladká, poprsí skarifikované (zjizvené). Propracované geometrické vzory se vyskytují na podstavci nebo na těle, kde mohou být smíchány s jemnými skarifikačními značkami. Takové sochy byly použity k odvrácení nebezpečí pro matky během porodu a k ochraně zdraví dítěte. Pamětní sochy známé jako phemba byly navrženy pro ženy, které ztratily dítě a chtěly další. Tyto řezby, obecně sofistikované a velmi elegantní, byly považovány za přízeň takové šťastné události.
Takových masek se dochovalo velmi málo, protože magické předměty (jako naše maska) byly v Evropě po mnoho let málo známé, protože křesťanští misionáři pracující v Africe je vyhledávali a nechávali spálit.
Ačkoli většina vyřezávaných postav je vyrobena ze dřeva, bylo nalezeno mnoho důležitých kusů z kovu a slonoviny. Mezi nimi je řada kovových postav jasně ovlivněných portugalskými misionáři – například sošky křesťanských světců. Kromě postav se také vyráběly krucifixy z mosazi nebo bronzu (metodou odlévání ztraceným voskem).
V Kongu se všechny sochy woo-doo či jinak fetišistické relikvie nazývají Nkisi.
Ač vypadají hrůzostrašně, Nkisi znamená v překladu – medicína. Historicky existovaly dva typy Nkisi, veřejné a privátní, z nichž některé měly zásadní roli jako možnost porobení jiného národa či zmocnění venkovských obyvatel a jednotlivců.
Čarodějové používali k léčení často krev spolu se živočišnými, rostlinnými a minerálními látkami. Věří se, že umožňují navázat kontakt s duchem. Principiálně Nkisi měla chránit, odhalit a následně zničit nebezpečí ohrožující majitele.
Takto vyrobený lék se dával do sochy do prostoru na břiše (do žaludku), hlavu či záda.
Pro šamany existují čtyři hlavní typy Nkisi, používané pro různé účely. Nkondi je fetišem různých znamení při onemocnění. Taková socha obvykle mává kopím nebo nožem. Npezo jsou stejně zlí, ale méně nebezpeční. Zato Moganga jsou benevolentní postavy, které chrání před nemocí a nebezpečnými duchy. Pomáhají lovcům a válečníkům. Zatímco Mbula chrání před čarodějnictvím.
Všechny Nkisi mohou být použity pro různé účely a jejich význam je velmi široký a mohou také představovat zvířata jako dvouhlavý pes a někdy opice.
Pro obyvatele Konga byly tyto sochy velmi důležité, a i když s nástupem misionářů byla tato víra potlačena, stále je velmi mocná.
Hřebíky či kusy železa byly do sochy zatloukány šamanem a znamenaly problém, se kterým za ním postižený přišel. Některé zdroje uvádí, že v některých oblastech Konga byly hřeby po odstranění problému ze sochy vytaženy.
Přestože Nkisi postavy byly Evropany nazývány spíše fetišistickými ikonami, šlo spíše o nepochopení a špatný výklad celé africké civilizace. Jednoduše co jsme nechápali, označili jsme nálepkou ‚primitivní barbarství Afričanů‘.
Rituální ceremonie:
Do ‚žaludku‘ Nkisi vložíte pro vás důležitou věc, mnohdy část těla a otvor se poté překryje kouskem keramiky či zrcadla a zalepí pryskyřicí. Střep skla nebo zrcadla by měl odrážet jiný svět, obývaný duchy mrtvých, kteří se mohou skrze ně dívat na svět náš. Po tomto aktu zatlučte hřebík. Tím jste svůj slib stvrdili. Ale pozor! Vyvarujte se jeho porušení.
Semena plodů vložená do schránky přikáží duchovi, aby se zjevil. Půda ze hřbitova získává podporu z duchovní říše. Drápy podněcují duchy aby ‚něco‘ uchopili, zatímco vložené kameny by měli vyhnat nepřátele, či je před nimi chránit.
Byli jste okradeni nebo jde dokonce o vraždu? Jde o závažný trestný čin a hřebík či kus železa se zatlučte hodně hluboko. Nkisi po provedení rituálu zloděje či vraha odhalí…
Často je třeba ostří hřebíku či čepele olíznout a slinami tak otvor utěsnit.