Roubenka Žítková
Dřevěná roubenka v kopaničářské oblasti na Žítkové
Již jen z názvu hledáte odpočinkové a stylové ubytování v dřevěné roubence. Jste správně!
Pokud si chcete odpočinout či relaxovat je pro Vás roubenka Žítková tou pravou. Máte-li chuť aktivně sportovat a hlavně nerušeně se procházet po horách a nekonečných loukách, či se prohnat na kolech, naše kopečky…, věřte, Vám dají co proto!
Při vstupu Vás jistě překvapí nestísněný prostor otevřeného obývacího pokoje s masivním kamenným krbem a kachlovými kamny, které vytváří teplou atmosféru. Stylová kachlová kuchyně vybavená přirozeně moderními kuchyňskými přístroji, bez kterých si přirozeně již vaření nedokázali ani vybavit. A nemusíte se bát – kuchyně je plně vybavena potřebným keramickým nádobím jako talíře, hrníčky na kávu či čaj, hrnci na vaření, příbory a jak jinak – sklenicemi od vína až po pivní půllitry po štamprle. Ve přízemí je Vám k dispozici toaleta a koupelna včetně sprchového koutu vybaveným parní lázní, kterou jistě oceníte v zimním času, kdy se rádi prohřejete. V horním patře, kde jsou k dispozici tři dvoulůžkové pokoje a abyste nemuseli scházet dolů, je zde hned naproti dveří koupelna s toaletou.
Roubenka Vás jistě překvapí nespočetným stylovým vybavením lidových artefaktů jako kameňáky, secesní žehličky, formy na pečení, kořenkami, prvorepublikovými hodinami či mlýnky na kávu, ručně vyšívanými žítkovskými kroji a jejich seznam by nám zabral několik stran popisu. Čili jak říkají naši hosté: „Je to neuvěřitelné a jen prohlídkou historických artefaktů jsme strávili celý víkend a mnohdy marně přemýšleli k čemu sloužili. Cítili jsme se jako v muzeu, kde se můžete volně pohybovat.“
V létě si užijete jak procházek, sběrem hub či na cyklistických trasách a pokud budete chtít strávit čas jen odpočinkem u bazénu, grilováním si na venkovním ohništi, budete vítáni.
V zimě uvidíte přímo z oken lyžařské sjezdovky na Mikulčině vrchu jako Lopata a Mišačka (cca 6 km) a pro milovníky běžek jsou kopce a lesy nekonečnými výpravami a trasami.
Východní část Slovácka na pomezí slovenských hranic, severovýchodně od Starého Hrozenkova (2km), oblast Moravské Kopanice v Bílých Karpatech.
Samotná obec Žítková má 171 obyvatel a je v nadmořské výšce 590 m.n.m.
Obec Žítková je mimo jiné známá i ‚bohováním‘ či ‚bohyňováním‘ žítkovským bohyň, které je popsáno i v knize Kateřiny Tučkové – Žítkovské bohyně. Více na: https://www.uniquenature.cz/roubenka-zitkova/zitkovske-bohyne/
Ceny a kauce
Sezóna 1.6. – 30.9. a 20.12. – 2.1.
- 3 dny – 21.000 Kč
- 4 dny – 27.000 Kč
- 5 dní – 33.000 Kč
- 6 dní – 39.000 Kč
- 7 dní – 44.000 Kč
- 7 dní a více dle dohody
Mimo sezónní ceny 3.1. – 31.5. a 1.10. – 19.12.
- 3 dny – 15.000 Kč
- 4 dny – 19.000 Kč
- 5 dní – 23.000 Kč
- 6 dní – 27.000 Kč
- 7 dní – 30.000 Kč
Vratná kauce ve výši 10.000 Kč
Při rezervaci zaplatíte zálohu na účet ve výši 10.000 Kč, doplatek na místě. Předem upozorňujeme, že neakceptujeme platební karty a roubenka není vybavena platebním terminálem.
Kapacita
K dispozici jsou tři dvoulůžkové pokoje s oddělenými postelemi – celkem 6 osob.
Bazén
V letní čas můžete využívat velký venkovní bazén a rozměrech 12 x 6 m (75m2).
Historie a sláva Žítkové
Šance – umístění obranných opevnění Hrozenkovského průsmyku lze dodnes nelézt asi 1,5 km jihovýchodně od obce Starý Hrozenkov a 2 km východně od centra kopaničářské obce Žítková. Z pohledu dnešní mezinárodní silnice E50 ve směru od Uherského Brodu do Trenčína se jedná o levý svah údolí Drietomice, jimž komunikace prochází. Opevnění, neboli šance, začíná na levém svahu údolí asi 100 metrů od silnice v těsné blízkosti státní hranice a táhne se asi 1 km po celém svahu kopce, jenž je místními nazýván Bedové. V dnešní době je celá lokalita zarostlá mladým smrkovým lesem, který značně znemožňuje orientaci v terénu. I přes to jsou zde viditelně zachovány obrysy bývalých šancí, které zde sehrávaly důležitou úlohu při obraně Moravy nejen v 17. století, ale i později například v prusko-rakouské válce roku 1866.
O Žítkové, nebo na Žítkové se odehrává děj knih Gabra a Málinka v čarovné zemi, Želary, faktografické knihy Jiřího Jilíka Žítkovské čarování, a další publikace jazykovědné i poezie. Na tuto oblast odkazuje Kateřina Tučková ve své knize Žítkovské bohyně. Také původní kniha, Povídky z Kopanic . Napsal Josef Hofer, kopaničářský farář, v Olomouci v roku 1916.
Na Žítkové se natáčelo rodinné drama režiséra Otakara Koska Už se nebojím (1984) a drama Karla Kachyni Škaredá dědina (1975).
Dříve byly usedlosti obklopeny poli, která se obdělávala po dlouhou dobu, prakticky až do 60 – 70tých let hlavně kopáním motykami, protože ve svažitém kopcovitém terénu nebyl prostor pro rychlý nástup mechanizace. Odtud tedy údajně pochází název ‚kopanice‘. Krása krajiny s velkým přírodním bohatstvím se odráží také ve velmi specifickém nářečí a folklóru. Pro Kopanice je typický zejména bohatě a pestře vyšívaný kroj, ve Starém Hrozenku se konají každoročně v červenci také Kopaničárské slavnosti (www.iskopanice.cz).
Život zde je jiný, až do dnešní doby. Kopanice jsou součástí CHKO Bílé Karpaty, které představují mimořádnou oblast mezi velkoplošnými chráněnými územími v ČR především proto, že jsou nejvyšším pohořím jihozápadního okraje karpatského horského systému. Celá oblast byla po mnoho staletí kultivována člověkem, v důsledku čehož vznikly mimořádně cenné přírodní hodnoty a na mnoha místech lze hovořit o harmonické krajině. Pro tyto přírodní a krajinné kvality byly Bílé Karpaty v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) organizace UNESCO dne 15.4. 1996 zařazeny mezi evropské biosférické rezervace. Význam tohoto území dokazuje i udělení Evropského diplomu pro chráněná území v roce 2000. Výsledkem jsou tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, představující dnes typický krajinný ráz Bílých Karpat. Z přírodovědného hlediska jsou tyto květnaté karpatské louky pozoruhodné především bohatostí rostlinných společenstev s vysokým zastoupením kriticky ohrožených druhů rostlin. Díky tomu patří k nejcennějším lučním biotopům Evropy a jsou studijní plochou světového významu. Mezi nejznámější můžeme vzpomenout mnohé orchideové louky.
Napsali o Žítkové:
„Vysedáme z auta a už první nadechnutí svědčí o tom, že určitě nejsme ve městě. Od parkoviště se vydáváme vlevo podél potoka, proti jeho proudu. Přibližně po dvou set metrech míjíme malou studánku. Voda je průzračná, voní tady luční kvítí. Kousek od studánky se díky informační tabuli dozvídáme o užovkách stromových, které se v této oblasti vyskytují. Pokračujeme po cestě až k rozcestníku.
Cedule na stromě nás láká k návštěvě odpočívadla U Hajtmanů. Hluboký nádech, opouštíme silnici a vcházíme do lesa. Kilometr do kopce v převýšení 143 m je sice hrozná představa, ale žádná tragédie. Cestou nahoru si užíváme lesa, vnímáme vůni přírody a kocháme se výhledy. Tušíme, že ty krásnější nás ještě čekají.
Jsme tady. Odpočívadlo U Hajtmanů je splněný sen. Paní Miškaříková nás vítá s úsměvem. Ochutnáváme její domácí výrobky. Nejvíce mě láká domácí chleba se škvarkovou pomazánkou a domácí mátová limonáda. Koupíme si občerstvení a usedáme na lavičku. V tu chvíli se zastavuje čas. Během minuty uplyne hodina. Pozorujeme krajinu před námi, mraky na obloze, vyhříváme se na slunci. Na další cestu se vydáváme po velkém přemlouvání. Míjíme koně s oslíkem a pokračujeme po cestě dolů. Procházíme Přírodní rezervací Pod Žítkovským vrchem. Jeden a půl kilometrové zhoupnutí malým údolíčkem s několika naučnými cedulemi nás zavede ke dřevěné zvoničce. Procházíme kolem několika chaloupek, kocháme se přírodou. Není třeba mluvit.“
Konec světa?
Prostě jsme v pohraničí a jsme na horách. Vždyť Schwarzenberský kanál na Třístoličníku je v nadmořské výšce 916m nebo Horní Mísečky v nadmořské výšce 950m a přitom Velký Lopeník v nadmořské výšce 916m. Toto pohraničí je prostě území, které nikoho nezajímá. Je zde od rozdělení republiky v roce 1992, kdy se zde postavila celnice a máme zde hranici, přes kterou překračujete, pokud jdete na houby. Kopanice neleží ani v Rakousku, kde najdete v každé vesnici továrničku na nábytek, nebo jiné zpracování dřeva, či jiné podniky, které podporuje stát. Lidé zde jsou ponecháni jenom své píli a své lásce ke krajině a svým pracovitým rukám. Ovšem nenajdete zde ani jednoho, co by si na tyto věci stěžoval, lidé přivykli tomuto vadnému přístupu ze strany státu a spoléhají sami na sebe, na souseda, který je mnohdy vzdálen kilometry.
Stát do pohraničních oblastí nikdy neinvestoval a pokud zde hledáte divadla či multikina – nejezděte na Žítkovou. Raději do Prahy. Na Žítkovou se v podstatě zapomnělo. Díky tomuto nesmyslnému a necitlivému státnímu přístupu nám zde zůstal kout, který je malebný, nádherný, srdečný, nezkažený a čistý. Nenajdete zde na každé chalupě restauraci, nenajdete zde asfaltové cyklostezky, ano, zde nenajdete ‚Václavák‘. Najdete zde orchideje, ocúny a jiné zajímavé a chráněné kvítí, najdete zde datla, žluvu, pěnkavu, najdete zde zajíce, daňky, jeleny, a hlavně zde najdete lidi se srdcem sice tvrdým, ale upřímným.
Pomalu se na Kopanice přesouvá turistika, lidé objevují tento krásný kout a spolu se zájmem turistů přichází pomalu i služby. Služby, které jsou poctivé, nejsou zkřivené velkou poptávkou koupěchtivých turistů, jsou originální a tvořené s láskou, takové najdete už jen málokde. Ne vždy však se obyvatelé s tímto novým trendem lehce smiřují, ne vždy je tento nový směr přínosný. Nicméně nedá se zastavit ani zbrzdit, je to proces bez řízení a odvíjí se od toho, jak se zde příchozím lidem líbí. A protože se líbí všem, je vidět trend zvyšujícího se zájmu o tento kraj, o jeho přírodní krásy, atmosféru a krásný folklor kolem.
„Tož teda dojdzice sa poobzerac“.
